Language: Czech

Klimatická změna nebude pouze šumem na pozadí rušného 21. století. Ať už ji zvládneme nebo se nám vymkne z rukou, určí ráz života nastupující generace. Redaktorka deníku Libération vypráví příběhy dvou možných podob Evropy roku 2049.

Jak dospět k ekonomice, která naplní potřeby a přitom nebude ničit život na Zemi? Koncepce britské ekonomky Kate Raworthové patří k nejzajímavějším návrhům současnosti.

Investigace zpracovaná mezinárodním týmem nezávislých novinářů pro Greenpeace dokazuje, že zemědělské dotace Evropské unie i nadále pomáhají financovat ty nejšpinavější a nejškodlivější velkochovy.

Uvědomovala jsem si, že špatně placená práce a pracovní podmínky jsou důležitým tématem v České republice a že by bylo dobré o nich psát. Jenže moje zdroje nechtěly vystupovat jako hrdinové reportáží. Báli se. Stávalo se i to, že nechtěli vystupovat ani anonymně, chtěli si jen postěžovat, ale měli obavu, že by zaměstnavatel přišel na to, že to byli právě oni, kdo informace vynesl.

Kvůli svému přeshraničnímu rozměru by v racionálně fungujícím světě měla bezpečnostní rizika vést k posílení evropské integrace. Současná Evropa je ale jiná.

Švédská energetická společnost Vattenfall, její těžební činnost a dopad na různých místech Evropy – především v Německu – dokládají, jak je pro zelené strany potřebné, aby se ve svém úsilí a aktivitách napříč Evropou propojily. Ochrana životního prostředí a mezinárodní spolupráce patří ke dvěma zásadním hodnotám, na jejichž prosazování jsou Evropští zelení hrdí. Vattenfall pro ně je – a má být – důležitou zkouškou.